Jedinou novinkou je snad jen aplikace pro iPhone a iPad - AC/DC pinball.

Tento úspěch je i díky obsazení, ve kterém se sešli nejlepší zpěváci - K. Střihavka, B. Basiková, D. Bárta.

EVITA (1976)

Muzikál Evita v mnoha ohledech korunuje desetiletou spolupráci skladatele Andrewa Lloyda Webbera a libretisty Tima Rice. Nejenže je zatím jejich posledním společným dílem, ale také titulem, jež od své premiéry v roce 1978 neopustil světová jeviště. Nad Evitou se sešli po úspěchu jejich předcházejícího díla, rockové opery Jesus Christ Superstar. Na samotném začátku historie tohoto muzikálu stojí rozhlasový pořad o druhé manželce argentinského prezidenta Juana Dominga Peróna, Evy Duarte de Perón, který si Tim Rice naladil v létě roku 1973 při jízdě autem, když se večer vracel z kriketu. Stačilo několik málo minut, aby si uvědomil, že dramatický životní osud této světice argentinského lidu, ovšem rovněž značně kontroverzní osobnosti politické scény Latinské Ameriky přelomu čtyřicátých a padesátých let, se přímo nabízí pro divadelní jeviště.
Muzikál se nejdříve představil na studiovém dvojalbu (stejně jako Jesus Christ Superstar). Jeho vydání v listopadu roku 1976 předcházely dva roky práce. Evu si na nahrávce zazpívala Julie Covington, Peróna Paul Jones. Cestu k posluchačům albu proklestila ústřední píseň Don\'t Cry For Me Argentina, která se již v únoru následujícího roku ocitla v čele britského žebříčku. Podobně pokořila hitparády také v Austrálii, Jižní Americe či Evropě, a tak, když 21. června roku 1978 usedalo do hlediště londýnského Prince Edward Theatre premiérové publikum, mohla se Evita pochlubit Platinovou deskou a půl milionem dolarů za prodané vstupenky v předprodejích. Na jeviště Evitu doprovodil vyhlášený režisér Harold Prince. Julie Covington neměla o jevištní podobu muzikálu zájem, a tak režisér do hlavní role obsadil tehdy neznámou Elaine Paige, dnes velkou hvězdu světového muzikálového nebe. Jejími partnery se stali rockový zpěvák David Essex jako Che a Josh Ackland coby Perón. Londýnská inscenace Evity je dnes považována za jeden z mezníků v historii moderního muzikálového divadla. Evita se ve West Endu hrála dlouhých osm let, její derniéra nese datum 8. února roku 1986.
Za oceán se muzikál dostal o rok později. Začátkem května roku 1979 se poprvé představil v Los Angeles, odkud se po devíti týdnech přestěhoval na dalších několik týdnů do San Francisca. Premiéra na newyorské Broadwayi se konala 25. září 1979. V titulní roli se objevila rovněž neznámá Patti LuPone, jejíž jméno je dnes v muzikálovém světě vyslovováno s velkou úctou a respektem. Che ztvárnil Mandy Patinkin, prezidenta Peróna Bob Gunton. O úspěchu inscenace svědčí vysoký počet odehraných představení. Broadwayská Evita se dočkala úctyhodných 1567 repríz. Výčtem divadel, jejichž hlediště Evita během uplynulých dvaceti let plnila po strop, bychom procestovali celý svět. Muzikál byl přeložen do španělštiny, švédštiny, němčiny, norštiny, portugalštiny, hebrejštiny, francouzštiny, japonštiny... S Evitou již putovalo po světě mnoho divadelních společností, strhující muzikálový příběh Evy Perónové se často objevuje rovněž v nabídce repertoárových divadel.

 To tedy byly 3 základní muzikály/opery, které odstartovaly formu rockového

 muzikálu. Nyní se podíváme na projekty jednotlivých rockových skupin, které

 také experimentovaly s touto formou.

 THE WHO - TOMMY (1969) a QUADROPHENIA (1973)

Tommy - jedná se o 4 album rockové skupiny The Who. Jde o rockový muzikál, který vypráví mrazivý příběh o chlapci jménem Tommy, který je svědkem vraždy svého pohřešovaného otce, trpí kvůli excesům své matky a je zneužíván svými příbuznými se stal legendou, stvořili ho pánové Pete Townshend, Roger Daltrey, John Entwistle a Keith Moon.

Deska obsahuje velmi silné texty čerpající z Townshendova pohnutého dětství tvoří podstatnou část celého díla. Instrumentální předehra vám představí několik stěžejních motivů, které se v průběhu budou ještě opakovat a dále rozvíjet. Nemůžu si pomoct, ale zahajovací "Overture" na mé tváři vždy vykouzlí ten blažený úsměv signalizující magický hudební okamžik. Zároveň vás na následujících 72 minut přiková do křesla.

 Zvuk je poplatný době vzniku nahrávky, nicméně na vás přenáší tu pověstnou náladu z „šedesátého devátého“, náladu z roku, ve kterém vzniklo několik nesmrtelných desek.

V roce 1992 byla deska převedena do divadelního představení, které v roce 1995 mělo na kontě 855 repríz.

Quadrophenia - je 6. album a 2. počin jako rocková opera britských The Who. měla být další rockovou operou, ale tak výrazného uznání se nedočkala, byla kritizována především za "nadbytečnou instrumentaci". Dnes už je hodnocena jako klasická deska a poslední majstrštyk kapely.

Opus je tentokrát postaven kolem příběhu mladé mod (Pojem mod je odvozen od slova modernist (modernista), což byl termín používaný v 50. letech k popisu fanoušků moderního jazzu a též hudebníků samotných. Toto označení kontrastuje s termínem trad, který označuje tradicionální jazz, jeho hudebníky a fanoušky) kultury z poloviny 60. let. Byl to mnohem ambicióznější projekt než Tommy. Koncept byl možná nakonec příliš nejasný a matoucí pro masové publikum a projekt se v té době nesetkal s ohlasem. Na

motivy této desky byl v roce 1979 natočen stejnojmenný film, kde si zahrál i

Sting.

GENESIS - THE LAMB LIES DOWN ON BROADWAY (1974)

poslední album art rockových Genesis s Peterem Gabrielem nemohu po hudební ani textové stránce označit za vrchol jejich společné tvorby, ale jistě toto album mohu označit za jejich nejambicióznější projekt. Naštěstí se tyto ambice podařilo skupině realizovat a tak vytvořit další prvotřídní desku, v tomto případě dokonce dvojalbum, po Supper's Ready druhou Gabrielovu variantu Alenky v říši divů s hudbou Genesis.Ve své době bylo album přijato s velkými rozpaky. Hlavně ty texty jsou těžko pochopitelné, když se zaměříte jen na jednu skladbu. Texty jsou trochu problematické, jsou plné alegorií a nejednoznačných narážek.

Je to příběh (anti)hrdiny Raela, který se proti své vůli dostává do víru událostí a zažívá dobrodružství, z nichž by si většinu milerád odpustil. A když se konečně dostává na konec své strastiplné cesty, tak si nepřipadá jako vítěz, je vyčerpán a pochybuje o smyslu všeho, co vykonal…

PINK FLOYD - THE WALL (1979)

The Wall je jedenácté studiové album britské skupiny Pink Floyd, vydáno bylo v 1979. Jedná se o rozsáhlou rockovou operu, která byla vydána jako dvojalbum. Projekt The Wall obsahoval i živé koncertní předvedení s divadelními vložkami a stejnojmenný film, který byl do kin uveden v roce 1982. Řadí se mezi třicet nejlépe prodávaných alb hudební historie.

The Wall je rocková opera – koncepční album s příběhem. Hlavním tématem alba je izolace člověka od lidí kolem. Koncepce alba byla silně inspirována incidentem na montrealském koncertě Pink Floyd 6. července 1977 (turné In the Flesh k albu Animals), kdy baskytarista skupiny Roger Waters plivl do tváře jednoho rozvášněného fanouška pod pódiem. To Waterse inspirovalo k myšlence jakési pomyslné zdi („the wall“) mezi obecenstvem a hudební skupinou, které se navzájem odcizují. Do tohoto konceptu zasadil Waters příběh rockového hudebníka jménem Pink, jehož život sleduje album The Wall. Pink je postava silně ovlivněná vlastním Watersovým životem. Ten byl totiž silně ovlivněn úmrtím svého otce ve druhé světové válce krátce po svém narození, na albu se ale objevuje i ponižování od učitelů, příliš ochranářská matka či rozchod s manželkou, která jej podváděla. Kvůli těmto skutečnostem, jež se objevují v jednotlivých skladbách alba, postupně vytváří Pink kolem sebe onu zeď, která jej izoluje od ostatní společnosti.

Nahrávání alba také vyhrotilo vztahy mezi jednotlivými členy PF, což zapříčinilo vyhození Ricka Wrighta ze skupiny.

Projekt The Wall byl znovu obnoven v roce 1990 samotným Watersem (solo)

za příležitosti pádu berlínské zdi a poté 2010, který zavítal i do O2 arény.

GREEN DAY - AMERICAN IDIOT (2004) a

21st CENTURY BREAKDOWN (2009)

American Idiot je sedmé album americké skupiny Green Day, které vyšlo v roce 2004. Pro skupinu znamenalo velký comeback po takřka deseti letech. Koncepčně se jedná o rockovou operu kritizující situaci v Americe po 11. září 2001, americký styl života jako takový a výrazně též amerického prezidenta George W. Bushe.

Album vypráví příběh mladého punkera JOSe (Jesus of Suburbia = Ježíš z předměstí). Ten si stěžuje nejen na uvíznutí v „buranském“ předměstí, ale i na celkovou situaci ve světě vůbec. Svou beznadějnost řeší alkoholem a drogami, v té chvíli potkává i jistý spekulativní charakter: St. Jimmyho. JOS se stane na přítomnosti St. Jimmyho závislý. Později v příběhu potkává dívku jménem Whatsername (česky „jaksemenuje“), která ho záhy právě kvůli jeho závislosti na St. Jimmym opouští. V poslední nahrávce už JOS jen prozrazuje, že ač si nemůže vzpomenout na její jméno, navždy si bude pamatovat její tvář.

21st Century Breakdown je osmé album americké punkrockové kapely Green Day. Jde o 2. rockovou operu této kapely. Sedmdesátiminutové album vlastně nikam neodbočuje. Opět jde o nahrávku svázanou konceptem, tentokrát jde o příběh dvou mladých lidí. Glorie a Christian jsou pár, který se protlouká životem ve Spojených státech po vládě George W. Bushe.

Deska je pomalejší a jemnější než "American Idiot", ale je to pochopitelné a jakási melancholie je na místě víc než naštvanost. Nastoupil nový prezident a teď se jen čeká, jestli zvedne zemi z pozic, kam ji poslal ten předchozí.

 Ale nejen v zahraničí vznikají koncepční alba. Pojďme se podívat na nějaké

 české projekty.

PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE -

PAŠIJOVÉ HRY VELIKONOČNÍ (1978)

Pašijové hry velikonoční je album a rocková opera české undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe, nahrané na Hrádečku, v domě Václava Havla v květnu roku 1978. Poprvé album vyšlo v roce 1980 u Boží Mlýn Productions v Kanadě. V Česku vyšlo až v roce 1997.

Pašijové hry velikonoční začaly vznikat na podzim 1977. Když Vratislav Brabenec přišel s dokončeným libretem Pašijových her, skupina se rychle rozhodla pro jeho zhudebnění. Hudební stránka Pašijových her velikonočních byla pro Milana Hlavsu velkou výzvou - dosud skládal téměř výhradně krátké rockové písně. Pašijové hry jsou daleko propracovanější a komplexnější, u jejich vzniku ovšem nestála idea stvořit náročné artificiální dílo, ale spíš myšlenka oživení lidových tradic pašijových her. Pašije byly dokončeny a nazkoušeny během zimy. Pečlivě utajovaná koncertní premiéra proběhla 22. dubna 1978 na Hrádečku u Václava Havla. Sestava Plastic People se pro tento projekt rozrostla na deset členů. Zvukový záznam Pašijí, pořízený „studiově“ v domácích podmínkách Havlova Hrádečku, byl nejprve šířen jako samizdat na magnetofonovém pásku spolu s textovou a obrazovou přílohou. Roku 1980 vyšla nahrávka pod názvem Passion Play u kanadské firmy Boží Mlýn, založené Paulem Wilsonem a byla posléze s velkým ohlasem vysílána celoplošnou kanadskou rozhlasovou stanicí CBC.

PROGRES 2 - DIALOG S VESMÍREM

je třetí album brněnské rockové skupiny Progres 2, ale zároveň první, které kapela vydala pod tímto názvem (do roku 1977 používala jiné názvy). Deska, která je označena jako „průřez rockovou operou“, byla vydána v roce 1980.

Kapela rozhodla vytvořit audiovizuální projekt, při kterém by byly na koncertu promítány obrázky či různé předem natočené sekvence.Jejich manažer Oskar Man, který byl milovníkem sci-fi literatury, vytvořil příběh o člověku, který se snaží oprostit od materialistické společnosti na Zemi a který hledá únik v nekonečném vesmíru. Kapela s příběhem souhlasila, její členové napsali jednotlivé skladby, ke kterým poté dodal Man konkrétní texty.

Některé texty byly pro tehdejší režim problematické (ačkoliv texty na koncertech byly bez jakýchkoliv úprav): ve skladbě „Planeta Hieronyma Bosche II“ se původně zpívalo o heroinu (Nám vládne král, má jméno Heroin) a i když text před touto drogou spíše varoval, musela být studiová verze upravena – kapela z textu proto vypustila souhlásky, takže je tvořen jenom samohláskami a jedná se tak o nesrozumitelné mumlání. Druhý problém nastal u písně „Moře suchou nohou přešel jsem“ pojednávající o křesťanské tématice. K ní musel zcela nový text napsat Vladimír Čort a skladba byla přejmenována na „Tisíce mých očí“.

ANTIGONA ROCK OPERA

Rocková opera autorů Milana Steigerwalda a Pavly Forest na motivy Sofoklovy anitcké tragédie. Netradiční zpracování otevírá na scéně českého hudebního divadla zcela nový divácký prožitek. Nechte se unést na vlnách tajemného příběhu v podání špiček rocku a opery, krásných akrobatek a rockové kapely.

Příběh vystupující z hlubin tajemného starověku s sebou přináší dvě základní dějové linie - téma generační vzpoury a téma lásky doslova až za hrob.

Antigona je volným pokračováním rockové opery Oidipus Tyranus.

 

 Jistě tato díla patří mezi klenoty rockové hudby a vyplatí se nad jejich poslechem nebo shlédnutím strávit čas a vychutnat si je do posledního tónu.